Nejdříve jsem si říkala, že napsat něco o návštěvě u Vokolků nebude problém, ale když jsem si sedla k počítači a začala psát, najednou jsem nevěděla co. Marná sláva 20 let je 20 let. Další problém byl v tom, jak zachytit slovy, co jsem viděla. Některá díla mám před očima, ale nevím, jestli se mi to podařilo dát do slov. Nic lepšího už asi nevytvořím.
Setkali jsme se s panem Vokolkem uprostřed jeho díla
Před neuvěřitelnými dvaceti lety jsem se vydala z Kozmic u Hlučína, malé vesnice v Moravskoslezském kraji, na výměnný pobyt do Pardubic. Spolu s manželem a asi patnácti dětmi ze své třídy jsme dorazili na nádraží, kde nás čekal kamarád Pavel Pospíšil a společně jsme se vydali do školy na setkání s jeho žáky. V rámci velmi pestrého programu měl pro nás přichystané i jedno překvapení.
V neděli dopoledne jsme zazvonili u bytu jednoho domu. I po tolika letech se mi vybavuje zvláštní atmosféra, která na nás vevnitř dýchla. V nevelkém prostoru bytu jsme mohli obdivovat tvorbu pana Vokolka, poslouchat jeho zajímavé povídání i klást otázky. Zaujal mě jednak netradiční materiál, z kterého vytvářel svá díla, ale i jednoduchost, s jakou dokázal vdechnout postavám a plastikám život, což svědčilo o mistrovství autora.
Ani tehdejší děti nebyly z těch nejtišších a nejklidnějších, ale v mých vzpomínkách i z fotografií je zřejmé, že káznit je u pana Vokolka nebylo nutné. Zaujatě naslouchaly, prohlížely vystavené i rozdělané exponáty, ptaly se a zajímaly o všechno, co jim nebylo jasné. Za sebe mohu říci, že za setkání s panem Vokolkem jsem dodnes moc vděčná.
Danuše Čichoňová, 14. 4. 2017
Mgr. Danuše Čichoňová je učitelka. Narodila se 24. 10. 1955 v Karviné Ráji. V současné době žije v Kozmicích u Hlučína.
(foto Michal Gloser)
