Lis tří bratří
Výstava Lis tří bratří má připomenout významný pardubický tiskařský rod. Její název je inspirován společným projektem, při kterém se spojili tři bratři Vokolkovi: Vlastimil jako tiskař, Vladimír jako básník a Vojmír jako malíř. Edice List tří bratří vznikla roku 1938. Kvůli politickým událostem, jimž čelilo Československo, vyšly v edici pouze dva tisky, a to Poutní píseň k Dobrému lotru a Tolikrát obětovaná. Sešity byly rozdávány mezi přátele.
Podobných počinů bychom u Vokolkových našli několik. U vydaných knih se většinou jednalo o krásné, mnohdy bibliofilské tisky, vytištěné na kvalitním, ručním papíře. Bez potřebného kapitálu by nebylo možné knihy vydat. Zde velkou roli sehrála osobnost otce – Václava Vokolka, který své syny v jejich činnosti podporoval, a bez jeho tiskárny by těžko byly financovány mnohdy ztrátové podniky jeho syna Vlastimila.
Zakladatel knihtiskárny Václav Vokolek
*6. ledna 1871 Býchory na Kolínsku, + 8. května 1952 Pardubice
V prosinci roku 1903 zažádal o udělení koncese na používání poklopových lisů k tisku reklamy na sáčky, obaly a své obchodní tiskopisy v Pardubicích. Po udělení povolení začal dne 1. dubna 1904 ve vlastním domě v Jindřišské ulici čp. 285 tisknout. Václavu Vokolkovi toto zaměření nevyhovovalo, chtěl firmu dál rozvíjet. Roku 1907 požádal o rozšíření koncese, aby mohl tisknout by mimo obálky, sáčky a kartonáže i ostatní obchodní tiskopisy jako sdělení, účty, adresky, korespondenční lístky a jinou obchodní reklamu. Svoji žádost zdůvodnil poptávkou zákazníků. Po povolení rozšíření tisku přistoupil Václav Vokolek v roce 1907 k přestavbě dílny. Nacházela se v přízemí jednopatrového křídla domu a měla toto vybavení: stroj řezací, dvě bostonky a jednu stereotypii, stroj k perforování, stroj k tisku akcidencí a tři regály s písmem. Pracovalo zde šestnáct zaměstnanců.
O tři roky později, roku 1910, zažádal Václav Vokolek o rozšíření koncese pro knihtisk. V této době netušil, že tímto krokem dává základ ke vzniku významné knihařské dílny, která se zapíše do dějin knižní kultury. Žádost o rozšíření koncese byla zprvu Grémiem knihtiskařů a písmolijců zamítnuta, ale po intervenci ostatních pardubických tiskařů, byla nakonec schválena. V roce 1911 tak došlo k rozšíření dosavadního závodu přístavbou nového křídla. V této době měla tiskárna kolem třiceti zaměstnanců.
První krizi zažila v době první světové války, kdy byl provoz téměř zastaven. Po roce 1918 byla tiskárna obnovena. Tiskly se zde časopisy a noviny jako Kultura a lidství, komunistický Rudý Východ, týdeník Vpřed, Východočeský republikán, čtrnáctideník Člověk. Od roku 1925 začal v tiskárně působit jako praktikant a faktor syn Vlastimil, který významně ovlivnil směřování tiskárny.
Tiskárna přežila hospodářskou krizi, dluhy nemajetných básníků a druhou světovou válku.
Nepřežila nástup komunistů k moci. Roku 1950 byla v tiskárně zavedena národní správa, z důvodu „nevyužitelnosti“ strojního zařízení. V červnu 1950 firma Vokolek a syn odhlásila živnost a zastavila provoz. Nastalo ničení strojů a regálů s písmem.
Vlastimil Vokolek, spolumajitel tiskárny
- 12. 1903 Vysoké Mýto – 14. 11. 1985 Pardubice
Prvorozený syn Václava a Heleny Vokolkových absolvoval čtyři roky pardubické reálky, poté se vyučil knihtiskařem. Praxi získal v otcově tiskárně, kde od roku 1925 působil jako faktor. Roku 1931 se stal spolumajitelem. Firma změnila název na V. Vokolek a syn.
Vlastimil Vokolek byl člověk mnoha zájmů. Rád cestoval, zabýval se literární a regionální historií, byl členem Devětsilu, Klubu moderních nakladatelů Kmen. Spolupracoval s Památníkem národního písemnictví v Praze i Klubem přátel Pardubicka.
Svoji vlastní vydavatelskou činnost začal roku 1924 edicí Paprsek. Spolupracoval s Josefem Čapkem, Josefem Salavcem, Jaroslavem Grusem. Roku 1925 se spřátelil s Bohuslavem Reynkem. Roku 1927 se stal členem KMENu – Klubu moderních nakladatelů. Od roku 1930 tiskl ve své tiskárně literární časopisy: Archy, Blok, Gedeon, Nejmenší revue.
Cenná a zajímavá je korespondence s přáteli, nakladateli, nebo spolupráce s Floriánovou Novou říší. Bohatý fond dokumentující zájmy Vlastimila Vokolka je uložen v Památníku národního písemnictví v Praze. Z dochované korespondence mezi bratry vyplývá, že v šedesátých a ještě sedmdesátých letech se tiskař nevzdal naděje, že bude moci opět tisknout alespoň soukromé tisky.
Po likvidaci firmy do roku 1954 pracoval ve Smilově ulici v bývalé tiskárně Otto a Růžička, do roku 1859 byl knihovníkem ve Východočeském muzeu. Roku 1960 pracoval jako dělník ve Východočeských chemických závodech v Rybitví a do roku 1970 byl kalkulantem státních tiskáren. Jeho byt Za Pasáží se stal pomyslným kulturním centrem, kam chodili mladí lidé, většinou katolického založení, za inspirací a poučením.
Vojmír Vokolek, malíř
- 6. 1910 Pardubice – 30. 7. 2001 Pardubice
Druhorozený Vojmír Vokolek projevoval od mládí umělecké sklony. Roku 1928 začal studovat na Státní umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru Jaroslava Bendy, kde se seznámil s Jiřím Trnkou a Zdeňkem Sklenářem, v letech 1932 – 1934 navštěvoval grafickou speciálku T. F. Šimona na Akademii krásných umění v Praze. S bratry založil roku 1938 edici Lis tří bratří, kterou ilustroval. Za války vytvořil cyklus dřevorytů Svatých patronů českých. Po likvidaci tiskárny se živil jako restaurátor. V letech 1958 a 1983 se věnoval freskařině, vyzdobil celkem devět kaplí a kostelů. V chronologickém sledu to jsou: 1958 – 1962 Kostel sv. Václava v Hrbokově na Chrudimsku 1962 – 1963; Kostel Všech svatých ve Vrdech – Dolních Bučicích u Čáslavi;1963 Hřbitovní kaple ve Vrdech; 1964 Kostel sv. Jana Křtitele v Kněždubu u Strážnice na Slovácku; 1965 Kostel sv. Petra a Pavla v Dřítči u Pardubic; 1965 Hřbitovní kaple v Borku u Pardubic; 1966 – 1967 Kostel sv. Jana a Pavla v Mistrovicích u Letohradu 1969 – 1979; Kostel sv. Petra a Pavla v Rozhovicích u Heřmanova Městce; 1979 – 1983 Kaple v kostele sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem na Českolipsku. Dnes existuje již jen sedm z těchto realizací. Freska ve hřbitovní kapli ve Vrdech a ve hřbitovní kapli v Borku byla zabílena. Důvodem zabílení byla dlouhodobá nespokojenost farníků a kněze.
Od závěru šedesátých let pracoval se dřevem. Své objekty tvořil v pronajatém statku v Dvakačovicích u Pardubic. Dílo doprovázel fónickou poezií (Cesta, Ukry, Hlad ve světě).
Vladimír Vokolek, básník
- 1. 1913 Pardubice – 23. 7. 1988 Ústí nad Labem
Třetí ze synů Václava Vokolka a Heleny Vokolkových vstoupil na literární dráhu. Vystudoval gymnázium v Pardubicích a Rychnově nad Kněžnou. Od roku 1933 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se zaměřil na češtinu, francouzštinu a filozofii. Ve třicátých letech navázal přátelství s Josefem Florianem, Jakubem Demlem, Bohuslavem Reynkem, Janem Čepem, Františkem Hrubínem, Janem Zahradníčkem, Václavem Renčem a dalšími.
Své první verše otiskl v časopise Akord roku 1937. V roce 1938 se podílel s bratry na založení bibliofilské edice Lis tří bratří. Byl také redaktorem a vydavatelem časopisu Tvar a edicí Paprsek a Delfín.
Vysokoškolské studium nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V době války byl nezaměstnaný, kromě školního roku 1940–41, kdy byl výpomocným učitelem katolického náboženství v Hlinsku. Po válce absolvoval knihovnické kurzy pořádané Filozofickou fakultou v Praze. Roku 1946 se odstěhoval do Děčína, kde se stal ředitelem Okresní lidové knihovny. V roce 1949 byl z ředitelského místa odvolán a následně z knihovny propuštěn. Od roku 1954 pracoval jako učitel ZŠ v Děčíně. Od 1968 byl pracovníkem Tiskové informační služby v Ústí nad Labem, kde působil jako jeden z redaktorů časopisu Dialog. Po zastavení časopisu (1970) byl bez zaměstnání; od 1973 v důchodu.
Během komunistické totality nesměl, až na dvě výjimky z konce 60. let, publikovat. Svou tvorbu prezentoval pouze prostřednictvím rukopisů, samizdatů a v zahraničí.
Beletrie a práce o literatuře:
Poutní píseň k dobrému lotru (bibliof.,1938); Tolikrát obětovaná (bibliof., 1939); První blahoslavenství (bibliof., 1940); Žíněné roucho (1940); Národ na dlažbě (1945); Cesta k poledni (1946); Vyprodaný čas (1949, kniha nebyla distribuována); Mezi rybou a ptákem (1967); Atlantis (soukr. tisk, 1972); Ke komu mluvím dnes (Mnichov 1984); Zapomenutý pramen (soukr. tisk, 1989); Kroužení (1991, obsahuje: Kroužení, Na hrotu plamene); Obrana básníka (1992); Absurdanda (1994); Tak pravil Švejk (1995); Oidipovské variace (1996); Mezi ohněm a vodou (1998); Ke komu mluvím dnes (1998); Vyprodaný čas (1999).
Výbor:
Cesta k poledni (ze sbírky Žíněné roucho, Cesta k poledni a verše ze sb. Tichý a temný z let 1940–41, které nebyly z cenzurních důvodů otištěny, 1971).
Souborné vydání:
Spisy (Atlantis, od 1995 do 1999, 6 svazků).
Korespondence:
Adresát V. V. (s J. Zahradníčkem a F. Hrubínem, Mnichov 1984, ed. J. Vladislav); Z dopisů Vladimíra Vokolka (ed. M. Trávníček) In: Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, 1993, č.1/2.
