Poprvé jsem do Vokolkovic bytu v druhém patře v ulici Za pasáží 1428 přišla někdy ve čtrnácti letech. Důvodem byla příprava k biřmování a připravovat mě i moji sestru měla Květa. Květa byla rázná, bojovná, nesmlouvavá a neuvěřitelně mladá duchem. A řízením osudu se při této své povaze živila praním prádla a starala se o bratry Vlastu a Vojmíra. Květa svou postel měla v kuchyni, ale tam jsme sedávaly jen zřídka. Někdy jsme sedávaly u stolu v hale, která sloužila i jako výstavní síň Vojmírových prací. V době, kdy jsme tam se sestrou přišly, tam visel převážně barevný hmyz, později ho vystřídaly plastiky z kovu, dřeva a kamenů.
Vlasta a Vojmír byli tak rozdílní, že by nikdo nehádal, že jsou to bratři. Vojmír byl sedlák, Vlasta intelektuál. Vojmír byl vzhledem i vyjadřováním drsný, Vlasta uhlazený a zdvořilý. Vojmír byl člověk přírody, Vlasta knihovny. Vojmír byl stručný a málomluvný, Vlasta uměl poutavě vypravovat.
Vojmírův pokoj, první od vchodu, byl částečně ateliérem, jehož výzdoba se měnila podle materiálů, se kterými právě pracoval. Zažila jsem fázi linorytů a kostelních fresek, na dřevo a kámen došlo později, o čemž by mohla napsat zase moje sestra.
K Vojmírovi do pokoje jsme chodily jen zřídka, o to raději jsem chodila k Vlastovi o pokoj dál. V mém věku mi připadal jako zjevení, protože osobně znal autory, které jsme v té době (byla to léta 1967 a 1968) měli a neměli v čítankách. Osobně znával nejen Fučíka, ale díky němu jsem poznala třeba tehdy téměř neznámého Bohuslava Reynka (ostatně na jeho nedávných výstavách byl Vlasta vždy zmíněn). Vlasta miloval francouzskou literaturu a těžce nesl, že se do Francie nemůže podívat. Já měla to štěstí, že jsem tam na podzim roku 1969 odjela a občas jsem mu ze svého skromného stipendia přivezla knížku, po které toužil.
Určitě byli Květa a Vlasta dvě osobnosti, které mě hodně ovlivnily a nasměrovaly. Potom mě život odvál jinam a Vokolkovy jsem navštěvovala sice velice ráda, ale už jen příležitostně.
Ale protože původní účel návštěv u Vokolků, tedy mé biřmování, byl splněn, a protože mou kmotrou byla Květa, tak jsem se přece jen trochu do rodiny Vokolkových dostala.
Helena Švachová, 01/2018
PhDr. Helena Švachová (roz. Potůčková) je překladatelka. Narodila se v roce 1953 v Pardubicích.