Vojmír Vokolek – Mizející poselství
Z volného cyklu Výrazné osobnosti Pardubicka
- března – 4. června 2017
Výstava připomíná a s odstupem patnácti let po úmrtí komplexně reflektuje nadčasovost a mnohotvárnost tvorby jedné z nejvýraznějších poválečných regionálních osobností Pardubicka, malíře, sochaře, grafika, ilustrátora a básníka Vojmíra Vokolka. Vokolkův solitérní tvůrčí odkaz zahrnuje široce rozkročené malířské, grafické, sochařské a básnické dílo vznikající v průběhu sedmi desetiletí. Vyvíjelo se od předválečných klasických forem ovlivněných velkými vzory evropské moderny, směrem k maximální úspornosti výrazu a myšlenkovému, duchovně prodchnutému konceptu. Poválečná zralá Vokolkova tvorba usiluje o polyfonické tvůrčí propojení uměleckých forem, s výjimečnou senzitivitou a nadsázkou v ní splývá tradiční křesťanská symbolika a ikonografie se soudobými vlivy pop artu a minimal artu, to vše vyslovené zcela osobitým vizuálním a básnickým jazykem. Vokolkův mnohotvárný a dodnes mimo hranice regionu jen málo doceněný poválečný umělecký odkaz představuje ojedinělé, hluboce duchovní, symbolické a humanistické poselství.
Vojmír Vokolek (3. 6. 1910 – 30. 7. 2001) se narodil v Pardubicích v rodině tiskaře Václava Vokolka. V letech 1928 – 1932 studoval Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v sochařském ateliéru Jaroslava Bendy, v letech 1932 – 1934 pak pokračoval v grafické speciálce Františka Tavíka Šimona na Akademii výtvarných umění. Dosud téměř neznámé rané Vokolkovo malířské dílo odráží vlivy francouzského postimpresionismu i domácí tradice, překvapivě silně zapadá do dobového malířského neoklasického kánonu. Z období třicátých a čtyřicátých let, kdy autor ilustroval knihy tištěné v rodinné tiskárně, je dochováno četné kreslířské a grafické dílo. S bratry Vlastimilem (1903 – 1985) a Vladimírem (1913 – 1988) založil známou edici Lis tří bratří: Vlastimil tiskl, básník Vladimír psal a výtvarník Vojmír ilustroval. Za války vytvořil známý cyklus dřevorytů Svatých patronů českých. Poté, co byla poúnorovým režimem tiskárna zničena, živil se Vojmír jako restaurátor.
V letech 1958 až 1983 vytvořil pod vlivem Giottova díla, dobového výtvarného cítění i znepokojivé mezinárodněpolitické a duchovní atmosféry ojedinělé freskařské dílo, realizované často společně s dalším interiérovým mobiliářem v desítce sakrálních objektů, situovaných především v Pardubickém kraji, ale i mimo něj. Z tohoto období se dochovala řada kresebných skic a malířských impresí, symbolicky reflektujících osud člověka v lůně univerza, či zpodobňujících jednoduché přírodní náměty, výrazovou poetikou odrážející vliv dobového tzv. bruselského stylu. Tato díla dnes patří k vrcholům autorovy volné tvorby. Od závěru šedesátých let pracoval Vojmír Vokolek se dřevem, v pronajatém opuštěném statku v Dvakačovicích u Pardubic vytvářel osobité tvarově oproštěné symbolické objekty, posléze také z kamene a plechu. Své dílo doprovázel básnickými librety, experimentálními texty blízkými fónické poezii.
Retrospektivní výstava sleduje všechna autorova klíčová tvůrčí období. Záměrně usiluje o propojení předválečného a poválečného, figurálního i konceptuálního, symbolického i doslovného, grafického i sochařského. Klíčem k jejímu čtení je síla umělecké myšlenky, tvůrčí energie, jenž může rezonovat napříč historickými, politickými epochami a uměleckými -ismy.
Shromážděná umělecká díla z řady především soukromých sbírek jsou v expozici doplněna vybranými dokumenty Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Přehlídku doprovází výjimečný dokumentární snímek režiséra Marka Tichého, natočený v posledních letech autorova života a výmluvně odrážející rozporuplnou reflexi a přijetí Vokolkova díla v samotném závěru jeho umělecké dráhy, i znepokojivý stav všeobecné kulturní vzdělanosti na prahu nového tisíciletí. Zvukovou stopou pak výstavu doplňují archivní nahrávky Českého rozhlasu.
Součástí retrospektivy jsou i dva autorské vstupy pardubických fotografů: prvním z nich je historická fotodokumentace výstav a díla Vojmíra Vokolka pořízená Janem Adamcem v průběhu pozdních sedmdesátých až devadesátých let 20. století, druhým pak výběr z dokumentace současného stavu Vojmírova freskařského odkazu, roztroušeného po málo známých a zčásti i nepřístupných, poničených či necitlivě obnovených sakrálních objektech kraje, pořízené Štěpánem Bartošem v rámci tohoto projektu.
Autorka výstavy: Mgr. Ing. Marcela Rusinko (Chmelařová), Ph.D.
Poděkování
Výstava probíhá ve spolupráci s Literárním archivem Památníku národního písemnictví v Praze.
Projekt podpořily Ministerstvo kultury České republiky a Statutární město Pardubice.
Výstava probíhá pod záštitou prvního náměstka hejtmana Pardubického kraje Ing. Romana Línka, MBA.
Poděkování patří řadě institucí, osobností a soukromých sběratelů, bez jejichž vstřícnosti a podpory by se projekt nemohl uskutečnit. Za všechny jmenujme především četné zástupce rodiny Vokolkovy, v prvé řadě Václava Vokolka a Víta Vokolka, režiséra Marka Tichého, pracovníky Literárního archivu Památníku národního písemnictví, Městského muzea v Bystřici pod Hostýnem, města Heřmanův Městec, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Klatovy/Klenová, Pardubického kraje, partnerských pardubických spolupracujících institucí, pracovníka Českého rozhlasu Jiřího Vondráčka, dále Jana Adamce, Štěpána Bartoše, Pavla Pospíšila a další soukromé zapůjčitele a podporovatele, jejichž anonymitu respektujeme, bez nichž by se však projekt nemohl uskutečnit.
Za laskavé zpřístupnění sakrálních objektů vděčíme Biskupství Královéhradeckému, Olomouckému a Litoměřickému, řadě duchovních i světských správců, z nichž někteří k projektu přispěli i osobní reflexí a vzpomínkou.
